Po několikaletém úsilí a náročných vyjednáváních, došlo k dohodě o zřejmě největší úpravě a nejzásadnějších změnách v 45-ti leté historii pravidel oficiálně podpořeného exportního financování a pojišťování, vtělených do znění Arrangementu/ Konsensu OECD. Pravidla plynoucí z dohody o modernizaci Arrangementu by měla poskytovat natolik flexibilní podmínky financování vývozu a jeho pojištění, že tyto mohou obstát i v dnešním světě mezinárodního obchodu, kde je čeleno stále výraznějším konkurenčním tlakům.
Nejprve bude v textu věnována pozornost připomenutí toho, co je to Arrangement a nastavení podmínek podílu místních nákladů, společně s obecným pohledem na hlavní oblasti úpravy modernizace Arrangementu včetně přiblížení nových parametrů maximálních lhůt splatnosti. Následně bude věnována pozornost flexibilnějším možnostem při splácení vývozních úvěrů a úpravě v modelu stanovování pojistných sazeb. V neposlední řadě bude zmíněna také revize a rozšíření věcného záběru o nové klimaticky vstřícné technologie v sektorové dohodě CCSU. Modernizace Arrangementu/ Konsensu OECD přináší do oblasti poskytování vývozních úvěrů a jejich pojišťování nové podněty. Nové flexibilnější nastavení pravidel pak znamená pro financování a pojišťování vývozních úvěrů impuls směrem k vyšší konkurenceschopnosti, ale o tom jsou následující řádky.
Arrangement a jeho sektorové dohody
Úvodem však připomeňme, co to je ten Arrangement, který je v textu stále zmiňován. Oblast poskytování oficiálně podpořených exportních úvěrů a jejich pojištění je vzhledem ke své specifičnosti řízena pravidly na mezinárodní úrovni. Základním dokumentem pro tuto oblast je dokument v gesci OECD – „Arrangement on Officially Supported Export Credits“, který je zkráceně nazýván jako „Arrangement“. Někdy bývá, především ve středoevropském regionu, označován také jako „Konsensus“, protože konsensuální shodou účastnických zemí se dospívá k podobě pravidel v něm obsažených. Tito účastníci jsou označováni jako Participanti a mají možnost se scházet ke svým zasedáním pod záštitou OECD. Země představující okruh Participantů jsou členskými zeměmi OECD, až na EU, která zde jako EU Participant zastupuje všechny své členské státy. Arrangement, kterým se stanovují finanční podmínky jako maximální splatnosti, specifické fixní úrokové sazby a způsob výpočtu sazeb pojistných apod., je jako gentlemanská dohoda brán a dodržován většinou Participantů. Výjimkou je EU, kde je transponován do jejích právních předpisů, a pro EU Participanty je tedy Arrangement zákonem. Arrangement se vztahuje na exportní úvěry se splatností dva a více let a představuje hlavní nástroj vymezující působnost finančních pravidel v této věcné oblasti.
Některá pravidla stanovená v rámci textu Arrangementu jsou specifická pro konkrétní odvětví a jsou podrobně popsána v odvětvových přílohách Arrangementu (nazývaných „sektorové dohody“ nebo anglicky „Sector Understandings“). Po poslední revizi textu pojící se s modernizací Arrangementu zůstaly 4 sektorové dohody, přičemž ASU a SSU jsou považovány za samostatné, protože se již dále neodkazují na znění Arrangementu jako takového. Mezi sektorovými dohodami se tak nachází:
- Climate Change Sector Understanding (CCSU) – sektorová dohoda o dopadech klimatické změny;
- Nuclear Sector Understanding (NSU) – sektorová dohoda o jádru/ jaderné energetice;
- Aircraft Sector Understanding (ASU) – sektorová dohoda o civilních letadlech;
- Ship Sector Understanding (SSU) – sektorová dohoda o lodích.
Nultý krok modernizace Arrangementu
Předskokanem v diskusi o modernizaci Arrangementu bylo rozvolnění pravidel týkajících se podílu místních nákladů. Do 20. dubna 2021 po mnoho let platilo, že podíl místních nákladů může dosáhnout maximálně 30 procent hodnoty vývozního kontraktu, označovaného jako Export Contract Value (ECV), bez ohledu na to, do jaké destinace export směřuje. Za místní náklady je považována ta část kontraktu, která je nezbytná pro uskutečnění vývozu, ale pochází ze země kupujícího. Jedná se třeba o přípravu základové desky, na níž jsou osazeny stroje v rámci montované výrobní haly, apod. Nově však platí nastavení pravidel, které poskytuje zvýšenou úroveň podílu místních nákladů, která je nadto geograficky rozlišená. V případě zemí kategorie I, tj. rozvinutých zemí s vyšším hrubým národním příjmem, se posunul strop podílu místních nákladů až na 40 procent ECV. U zemí méně rozvinutých, tj. s nižším hrubým národním příjmem, spadajících do skupiny zemí kategorie II, pak může dosahovat maximální úroveň místních nákladů až 50 procent ECV. Pravidla týkající se podílu místních nákladů byla také sjednocena v rámci textu celého Arrangementu.
V případě flexibility podílu místních nákladů se také jedná o jedinou věcnou oblast v pravidlech Arrangementu, kde se nyní ještě pořád uplatňuje rozdělení zemí dle příjmu do kategorie I a II. V případě dalších pravidel byla vyvíjena maximální snaha o jednotný přístup bez dalšího regionálního rozlišení. Takováto snaha o maximální sjednocení pravidel napomáhá jejich větší přehlednosti a větší přívětivosti při jejich používání. Nicméně toto je případ, kdy bylo třeba přihlédnout ke specifickým potřebám méně rozvinutých zemí, protože zemím s vyšším hrubým národním příjmem již takovouto míru flexibility nelze udělit.
Kontext modernizace Arrangementu a vstup v účinnost
Primárním cílem této modernizace je učinit finanční podmínky dané textem Arrangementu dostatečně flexibilní, aby jako sada pravidel v oblasti oficiálně podpořeného financování a pojišťování exportních úvěrů lépe čelil výzvám, které představují ekonomické a finanční potřeby projektů, jakož i stále více konkurenční prostředí. Další snahou je též vytvořit podmínky pro podporu širší škály transakcí šetrných ke klimatu a ekologických transakcí. Modernizovaný Arrangement tak dává exportním úvěrovým agenturám (ECAs; Export Credit Agencies) z členských zemí Participantů možnost, aby byly i nadále konkurenceschopným hráčem a poskytovaly takové podmínky při poskytování vývozních úvěrů a jejich pojišťování i ve srovnání s finančními podmínkami, které mohou poskytovat subjekty ze zemí stojících mimo okruh Participantů.
Jak již bylo zmíněno, tak po několikaleté práci a vyjednávání jak na úrovni Pracovní skupiny Rady EU pro vývozní úvěry, tak Participantů byla schválena modernizace podmínek Arrangementu, která nakonec vstoupila v účinnost od 15. července 2023. Toto datum může vypadat trochu neobvykle, ale je sladěno s reformou v oblasti fixních úrokových sazeb CIRR (Commercial Interest Reference Rate), které spadají také mezi podmínky Arrangementu v oblasti ECA financování. Reforma CIRR vstoupila v platnost 15. července 2021 a v účinnost po dvouletém přechodném období pak tato reforma CIRR vstoupila 15. července 2023. 15. den v měsíci je dnem, ke kterému jsou vždy fixní úrokové sazby stanovovány. Oblast fixních úrokových sazeb CIRR je spojována především s činností financujících ECAs. EGAP se jako exportní úvěrová pojišťovna problematikou financování a úrokových sazeb s tím spojených nezabývá.
Hlavní oblasti úpravy modernizace Arrangementu a dopad na sektorové dohody
Mezi hlavní oblasti úpravy v rámci modernizace Arrangementu spadají především změny týkající se navýšení maximálních lhůt splatnosti, možnosti zvýšené flexibility pojící se s profily splácení – tedy volnější nastavení pravidel toho, jakými způsoby lze splácet poskytnuté vývozní úvěry. S prodloužením maximálních splatností na nové vyšší hodnoty se pojí také zploštění křivky pojistných sazeb úpravou modelu jejich stanovování. Výše pojistných sazeb tak nyní mnohem těsněji odráží rizika podstupovaná v případě pojištění vývozních úvěrů s dlouhou lhůtou splatnosti. Významnou součástí modernizace Arrangementu je také podstatná revize a rozšíření věcného záběru sektorové dohody o dopadech klimatické změny (CCSU). CCSU se jako sektorová dohoda zaměřená na oblast technologií obnovitelných zdrojů energie, technologií efektivního přístupu k využití energií i v jiných sektorech, a to včetně technologií minimalizujících dopady klimatické změny. Revize CCSU představuje v případě této sektorové dohody, nejen navýšení flexibilit finančních podmínek, ale též podstatné rozšíření jejího věcného záběru. Společně s maximálními splatnostmi a dalšími finančními podmínkami obecně platnými v případě CCSU se vztahují i na podmínky sektorové dohody týkající se jádra (NSU), jako technologického sektoru s klimaticky kladným dopadem.
Do skupiny sektorových dohod nebude již dále patřit sektorová dohoda o železničním sektoru (RSU), která byla modernizací zrušena, resp. byla věcně částečně začleněna do rámce CCSU. Zbývající železniční a traťové technologie dříve spadající pod podmínky RSU, nyní podléhají standardním finančním podmínkám dle těla Arrangementu. Tím došlo ve výsledku k prodloužení maximálních splatností i pro technologie dle RSU ze 14 let na 15 let, tedy nové maximum dle Arrangementu.
Taktéž specifická úprava pravidel pojící se s transakcemi využívajícími projektového financování byla zrušena a nahrazují ji nově dojednané flexibility v rámci možností daných úpravou profilů splácení.
Modernizace Arrangementu se nevztahuje na podmínky sektorových dohod ASU (civilní letadla) a SSU (lodě). Sektorová dohoda o lodích (SSU) se však stává samostatnou sektorovou dohodou obdobně jako ASU, což znamená, že text těchto sektorových dohod neobsahuje křížové odkazy na podmínky obsažené v těle Arrangementu jako takového.
Maximální lhůty splatnosti
Maximální lhůta splatnosti dle podmínek těla Arrangementu se posunula z dosud platných 10 let na 15 let. Přitom není rozlišováno na země kategorie I a II. Maximální splatnost až 15 let se týká i transakcí projektového financování. V rámci podmínek Arrangementu byly také specificky upravené podmínky pro energetické projekty. Maximální splatnost dříve nastavená dle článku 14 Arrangementu, který se nyní vztahuje k nejaderným elektrickým elektrárnám („Non-nuclear power plants“), zůstává nezměněna, tj. 12 let, a to včetně využití nástrojů projektového financování při takových transakcích. V nově pojatém textu Arrangementu se jedná o článek 12c.
Maximální splatnosti dle sektorové dohody CCSU mohou dosáhnout úrovně až 22 let, oproti dosud možným 15 či 18 rokům. V případě některých technologií může být tato hodnota maximálních splatností kratší, např. 20 nebo i 18 let. Maximální splatnosti dostupné dle podmínek sektorové dohody NSU jsou shodné s těmi dosažitelnými v případě CCSU, tj. až 22 let. Výjimku mohou představovat třeba některé části týkající se nakládání s jaderným palivem apod., protože ty zde zůstávají splatnosti nadále nezměněny a tedy kratší.
I nadále platí, že doba splácení nepřesáhne dobu použitelnosti („useful life“) vyváženého zboží a služeb nebo případně dobu použitelnosti projektu, do kterého jsou zboží a služby vyváženy. Právě s prodloužením maximálních splatností nabývá toto pravidlo na důležitosti a je vhodné ho v tomto kontextu připomenout.
Standardní podmínky pravidelného splácení dle pravidel Arrangementu
Standardní podmínky pravidelného splácení představují základ a nejčastěji používanou variantu splácení vývozních úvěrů. I v této oblasti však zanechala modernizace svou stoupu a je tak umožněno volnější pojetí některých pravidel. V porovnání s flexibilním splácením, kterému bude věnována pozornost následně, se jedná o usedlý pravidelný svět řízený jednotným rytmem plateb. Ostatně ani dosud nebylo mnoho důvodů tento zaběhnutý svět pravidelných plateb příliš narušovat. Hlavním rozvolněním tak zde je možnost provádět platby i s roční frekvencí. Dosavadní praxe potvrzuje, že standardní podmínky pravidelného splácení jsou používány ve většině transakcí a dodatečná možnost jejich volnějšího nastavení by měla toto postavení častého užití možná ještě posílit. Tyto podmínky se nevztahují na sektorové dohody ASU a SSU, které se řídí svými pravidly.
V případě pravidelného splácení je jistina exportního úvěru normálně splácena v rovnoměrných (equal) a pravidelných (regular) splátkách, a to alespoň jednou ročně nebo když je to vhodné rovnoměrnými splátkami kombinujícími jistinu a úroky. Úroky mají být placeny alespoň jedenkrát za každých 6 měsíců s výjimkou případů ročních splátek jistiny. V takovýchto případech lze i úroky platit s frekvencí alespoň jednou za každých 12 měsíců.
Takto zní základní pravidlo pro splácení úvěrů dle modernizovaného Arrangementu, ze kterého by se mělo vycházet jako ze základního standardu. Teprve v řádně odůvodněných případech nerovnováhy mezi načasováním, kdy jsou prostředky k disposici a kdy je třeba je použít, což může vyplývat třeba z povahy sektoru, v jehož rámci je transakce prováděna, je možné přistoupit k využití podmínek, dle pravidel využívajících flexibilních profilů splácení.
Flexibilní profily splácení dle pravidel Arrangementu a dle pravidel sektorových dohod CCSU a NSU
Jednou z hlavních oblastí modernizace je úprava týkající se profilů splácení, kde dochází nejen k celkovému rozvolnění mezních podmínek, ale je dána i poměrně významná volnost, oproti dříve platným možnostem, i v rámci jednotlivých transakcí. V každém případě je však třeba dostát jak jednotlivým podmínkám, tak mantinelům, které jsou nastaveny pro transakci jako celek. Hlavní omezující podmínku pak představuje Weighted Average Life of the Repayment Period (WAL), nebo-li vážená průměrná doba splácení, což je doba, za kterou se umoří/ splatí polovina jistiny úvěru. WAL se vypočítá se jako součet doby (v letech) mezi počátečním bodem úvěru (SPOC = Starting Point of Credit, což je bod, ve kterém naakumulovaná částka obvykle dosahuje svého maxima a úvěr se začíná umořovat/splácet) a každou splátkou jistiny, váženou částí jistiny splacené ke každému datu splátky. Výsledný WAL je pak spojený i s výpočtem pojistné sazby, takže v případě nejasností je třeba plnit podmínky WAL dle pojistné kalkulačky. V následující tabulce je poskytnut základní pohled na nové, flexibilní pojetí při splácení, ale v případě nejasností nebo řešení jednotlivých nuancí je třeba se řídit přímo textem Arrangementu. Základní pohled uvádí tabulka č. 1.
Flexibilní profily splácení (hlavní pravidla) | ||
parametr | dle podmínek těla Arrangementu | dle podmínek sektorových dohod CCSU a NSU |
Maximální WAL doby splácení | Maximální WAL doby splácení je vyšší z hodnot 65 procent doby splácení transakce nebo 6 let. | Maximální WAL doby splácení je vyšší z hodnot 70 procent doby splácení transakce nebo 6 let. |
První splátka jistiny (grace period) | První splátka jistiny má být provedena ve lhůtě do 24 měsíců po SPOC. | První splátka jistiny má být provedena ve lhůtě do 36 měsíců po SPOC. |
Maximální výše jednotlivé splátky jistiny za období 6 měsíců | Žádná jednotlivá platba jistiny nebo série plateb jistiny za šestiměsíční období nemůže přesáhnout 30 procent objemu jistiny úvěru. | Žádná jednotlivá platba jistiny nebo série plateb jistiny za šestiměsíční období nemůže přesáhnout 35 procent objemu jistiny úvěru. |
Frekvence splácení | Úrok má být splácen alespoň jednou za 6 měsíců s výjimkou případů ročního splácení jistiny. V takovýchto případech má být úrok placen alespoň jedenkrát za 12 měsíců a první platba úroků má být učiněna ve lhůtě do 12 měsíců po SPOC. | Úrok má být splácen alespoň jednou za 6 měsíců s výjimkou případů ročního splácení jistiny. V takovýchto případech má být úrok placen alespoň jedenkrát za 12 měsíců a první platba úroků má být učiněna ve lhůtě do 12 měsíců po SPOC. |
Možnosti kapitalizace | Úroky splatné po počátečním bodu úvěru (SPOC) již není možné kapitalizovat. | Úroky splatné po počátečním bodu úvěru (SPOC) již není možné kapitalizovat. |
Tabulka č. 1 | Zdroj: autor; dle: Arrangement on Officially Supported Export Credits; July 2023/ červenec 2023 |
Zploštění křivky pojistných sazeb
Se zavedením dalších finančních flexibilit dochází také k úpravě modelu pro stanovování minimálních pojistných sazeb pro úvěrové riziko v případě dlouhých splatností. Efekt zploštění křivky pojistných sazeb se postupně projevuje od splatnosti delší než 10 let. Efekt snížení pojistné sazby dosahuje postupně až úrovně 15 procent výše původně vypočítané pojistné sazby. I tímto krokem je však zachováno pravidlo, že výše pojistné sazby má odpovídajícím způsobem krýt podstupované úvěrové riziko. Tato technická úprava je již zabudována přímo v kalkulátoru pojistných sazeb, takže je přímo dostupná v pojistné sazbě stanovené pro danou konkrétní transakci a s ní spojené riziko.
Poznámka k revizi CCSU
Jak již bylo zmíněno, je součástí modernizace i revize a rozšíření věcného záběru klimatické sektorové dohody (CCSU). Nová struktura CCSU nyní zahrnuje široké spektrum klimaticky a environmentálně vstřícných technologií pokrývajících nejen klimaticky a environmentálně udržitelnou výrobu, přenos, distribuci a ukládání energií, ale také zachycování a ukládání CO2, technologie spojené s čistým vodíkem a amoniakem či těžbou rud a minerálů nezbytných pro tyto obnovitelné technologie. Z pohledu českých vývozců a jejich financujících bank je pak velmi důležité, že do rámce CCSU jsou zařazeny i technologie bezemisní a nízkoemisní dopravy. Toto je velký úspěch i českých vyjednavačů.
V detailnějším pohledu pak rozšířený věcný záběr revidované sektorové dohody CCSU zahrnuje zelené nebo klimaticky příznivé technologie spadající do těchto hlavních skupin – projektových tříd (project classes), jak je uvádí tabulka č. 2.
Project class | Projektová třída | |
A. | Environmentally sustainable energy production | Environmentálně udržitelná výroba energie |
B. | Remediation projects in fossil fuel plants, fossil fuel substitution | Sanační/ nápravné projekty v oblasti fosilních paliv a náhrada fosilních paliv |
C. | Energy efficiency | Energetická účinnost |
D. | CCUS projects – Carbon capture, utilization and storage | CCUS projekty – Projekty zachycování, využití a ukládání uhlíku |
E. | Transmission, distribution and storage of energy | Přenos, distribuce a ukládání energie |
F. | Clean hydrogen and ammonia | Čistý vodík a amoniak |
G. | Low emissions manufacturing | Nízkoemisní výroba |
H. | Zero and low emissions transport | Doprava s nulovými a nízkými emisemi |
I. | Clean energy minerals and ores | Minerály a rudy používané v oblasti výroby čisté energie |
J. | Production of clean liquid and gaseous fuels | Výroba čistých tekutých a plynných paliv |
Tabulka č. 2 | ||
Zdroj: autor; dle: Arrangement on Officially Supported Export Credits; July 2023/ červenec 2023 |
Některé projektové třídy, např. nízkoemisní výroba (projektová třída G. „Nízkoemisní výroba“) mají omezenou platnost, a mají být předmětem další, technicky zaměřené rozpravy Participantů, třeba o použití odpovídajících mezinárodních standardů apod.
Jiné projektové třídy, zejména pak ty týkající se svým přesahem užití fosilních paliv, mají být předmětem bezodkladné věcné revize, aby standardy s nimi spojené odpovídaly současnému poznání a potřebám. Také maximální splatnosti v těchto případech nebyly prodlouženy na nová maxima v rámci CCSU a jsou na úrovni 15, resp. 18 let. Jedná se o projektové třídy B „Sanační/ nápravné projekty v oblasti fosilních paliv a náhrada fosilních paliv“ a C „Energetická účinnost“. Za ČR v případě těchto projektových tříd nebyly indikovány žádné vývozní ambice využívající nástrojů oficiálně podpořeného financování a pojišťování.
Z pohledu českých vývozců, jejich financujících bank a EGAP je důležité podstatné rozšíření věcného záběru CCSU směrem k tomu, že klimaticky přívětivé, tj. bezemisní dopravní technologie, např. ty využívající elektrický pohon jako elektrické vlaky, tramvaje, metro, trolejbusy a vždy s nimi související infrastruktura byly z nyní již neexistující sektorové dohody RSU přesunuty do nové části sektorové dohody CCSU. Tím se tyto klimaticky přívětivé technologie staly způsobilými pro podmínky dle CCSU. Transakce spojené s využitím takovýchto technologií mohou mít maximální splatnosti až 22 let. Součástí nových pravidel sektorové dohody CCSU je i část týkající se technologií s dvojím zdrojem pohonu, která je považována za nízkoemisní dopravu. Zde je pak maximální lhůta splatnosti kratší a dosahuje 18 nebo 20 let, podle konkrétní technologie. Věcný záběr této projektové třídy H. „Doprava s nulovými a nízkými emisemi“ se však netýká pouze železničních a traťových dopravních technologií, ale také dopravy silniční, nebo vodní. Mezi nízkoemisní železniční dopravu se řadí i bi-modální druhy pohonu a hybridní lokomotivy a s nimi související infrastruktura.
Krátce k podmínkám transparentnosti
Transparentnost týkající se podmínek prováděných transakcí byla vždy důležitou součástí udržování vzájemně férově nastaveného prostředí pro působení jednotlivých Participantů v rámci dodržování pravidel Arrangementu. Tak tomu ve světě podmínek Arrangementu bylo a je i napořád a vzájemná transparentnost stále představuje důležitou součást fungování této expertní komunity a představuje také odrazový můstek pro případné další diskuse o potřebných úpravách pravidel.
Několik slov místo závěru
V každém případě je třeba čtenářům poděkovat za trpělivost, se kterou se pročetli až k těmto řádkům. Odměnou jim však bude především výzva k dalšímu čtení, protože detailní podmínky nenaleznou nikde jinde než přímo v textu Arrangementu/ Konsensu a budiž jim práce s touto knihou pravidel inspirací. Zároveň je třeba využít příležitost a upozornit na to, že přestože jsou v rámci modernizovaného pojetí Arrangementu nabízeny mnohé flexibility, tak nakonec nejde využít úplně všechny na maximum a vždy se tak bude jednat o hledání jejich vhodného nastavení. Také je třeba zmínit, že ani tato velká modernizace pravidel by neměla skončit nějakým zamrznutím textu, který bude po celá léta neměnný. Naopak, podmínky v rámci Arrangementu jsou neustále v některých dílčích oblastech diskutovány a upravovány, takže se celé nastavení pravidel neustále vyvíjí a mění. I to dělá práci v oblasti oficiálně podpořeného exportního financování a pojišťování činností zajímavou. Ať se všem uživatelům modernizovaného Arrangementu daří nacházet vhodná řešení a mohou uskutečňovat ve spolupráci s EGAP mnoho dobrých transakcí.
Ing. Jan Mráz, Ph.D.
zástupce ředitele odboru
Odbor mezinárodních vztahů
EGAP